Na
konci letošního června jsme dostali nabídku, která se prostě neodmítá! Tábor na
tři týdny v Polsku u moře a ještě k tomu zadarmo. Během dvou dnů se
podařilo přesvědčit rodiče a sehnat také dvanáct dětí, kteří v polovině
července pojedou do Polska.
Už od první chvíle, kdy jsme se 19.
července sešli v hasičské zbrojnici v Ostravě-Muglinově, jsme věděli,
že nás nečeká jen tak nějaký tábor. Vezli jsme si s sebou českou hymnu,
vlajku, uniformy a také knížku česko-polské konverzace.
V Katowicích jsme se poprvé
viděli s ostatními účastníky. Všichni nám připadali nějak větší a starší:-) Což
se nám nakonec v táboře i potvrdilo, protože v Polsku jsou mladí
hasiči až od dvanácti let, takže naši nejmenší – devítiletí tam opravdu
vynikali. Náš první zážitek s polštinou byl, když jsme hledali záchod. Záchod?
NIC. Zkoušíme WC. Zase nic. Tak co třeba toalety. Výhra. Zvládli jsme to! Nakonec
zvládáme i rozdělení do skupin, přesun všech našich zavazadel do správného
autobusu a v osm hodin večer už sedíme všichni na svých místech a jedeme
přes celé Polsko směr Mielno.
První den v Mielně však zažíváme
smíšené pocity. Sluníčko, na které jsme se tak těšili nikde, jen mraky a déšť.
Moře je sice krásné, ale protože je hrozná zima, tak si první pohled na něj ani
moc neužíváme. V táboře stojí velké stany podobné těm vojenským
s dřevěnými lehátky, které vypadají, že se zlomí jen při našem pohledu:-)
Snídaně však byla bez chybičky. Švédský stůl a výběr ze všeho možného, na co
měl člověk chuť. Odpoledne se nám vyjasňuje a s tím se vyjasňují i naše
myšlenky. Už jsme ubytováni ve stanech, které nám najednou přijdou hezčí a
ještě větší a lehátky pohodlnější a bytelnější:-) Jsme rozdělení do družstev, Čechů
je nás 12 a přidalo se k nám ještě 8 polských dětí, se kterými se seznamujeme
už odpoledne na pláži. Moře je při sluníčku taky mnohem hezčí a písek, ze
kterého stavíme až do večera hrady, krásnější. Určitě tady bude moc fajn.
Další dny nás počasí nezklamalo a na
obloze je pořád sluníčko a venku krásně teplo. Skoro každý den dopoledne
chodíme na pláž, kde se vyřádí úplně každý. Menší staví hrady, skáčou do té
ledové vody jako by měla 30 stupňů a ti větší (i s námi vedoucími)
s oblibou hrajeme rugby, fotbal, karty nebo se jen tak koupeme a užíváme
si moře, sluníčka i písku:-)
Popsat však vše, co jsme tam zažili
by bylo na delší dobu, tak snad jen ve stručnosti. Kromě pláže a koupání si
užíváme i výlety do blízkého města, kde chodíme na nákupy a taky na skvělé
gofry, hrajeme v táboře i mimo něj nejrůznější hry, soutěžíme v našem
plutonovém x-boji, dostáváme pořádný nářez ve volejbale, což jim ale vracíme ve
fotbale, kde vyhráváme druhé místo, učíme se polsky a že už těch slov umíme:-),
stavíme z písku velké hasičské auto, vidíme nádherný západ slunce, pro Poláky
však záchod slunca:-))), malujeme se barvičkama na obličej, uskutečňuje se
táborový křest i táborové svatby.....večer si užíváme diskotéky, táboráky, polské
karaoke nebo jinou skvělou zábavu.
K našim největším zážitkům však
patří vystoupení kaskadérů, na které jsme se byly podívat na stadiónu. Viděli
tam mimo jiné jízdu na dvou kolech, ohňovou show nebo ukázku jízdy monster
trucku. Prostě nepopsatelnou show! Byli jsme i na výletě ve městečku Darlowo,
kde jsme navštívili místní hrad, projeli se na krásné vikingské lodi a
prohlídli si místní hasičskou zbrojnici.
Ale aby to nevypadalo, že jsme měli
místo tábora dovolenou, tak tady jsou i naše povinnosti. Všude kam jsme šli
společně, jsme museli pochodovat ve dvouřadu – levá, pravá, ve stanech jsme
museli udržovat pořádek, což dávalo některým pořádně zabrat, měli jsme táborové
hlídky – warty nebo zažili dvakrát noční alarm. Ten, při kterém jsme se šli
podívat na východ slunce byl však nádherný. Hlavně pochod s loučemi. Trénovali
jsme také hasičské disciplíny, absolvovali hasičské školení z požární
ochrany a hlavně museli poslouchat:-)
Tábor však utekl jako voda a my už
jen můžeme říct, že se nám tam hrozně líbilo, odvážíme si plno skvělých zážitků
a hlavně, jsme získali skvělé nové kamarády, se kterými se snad ještě někdy
uvidíme.
PS. Už teď tiše závidíme těm, kteří
pojedou příští rok:-)
Zpět na seznam článků