Dospělí

3 naši závodníci reprezentovali na krajském kole požárního sportu v Českém Těšíně náš sousední sbor Michálkovice. Byli jimi Marek Čajan, Lenka Hanyášová  a Eva Kupková.

Když jsme přijeli na místo, šli jsme se nejdříve zaprezentovat a poté se pořádně vybalit, roztáhnout židličky a uvelebit se :). Na programu byly nejdřívě běhy na 100 metrů s překážkami. Kupodivu nezačlo se jako vždy, ženy i muži dohromady, nýbrž jen muži. Naše dvě svěřenkyně měly o dost více času na opalování se :-), blbnutí či rozcvičení. Marek však nelenil a než přišel na řadu, řádně se rozcvičil. Se svými novými hadicemi se chtěl také pěkně předvést a, stejně jako obě naše ženy, co nejvíce pomoci s postupem na republikové kolo, které se letos koná v Praze. Když se tedy postavil na start své první "stovky", chtěl nejdříve zajistit a mít pěkný čas. Ovšem téměř nic zajištěné nebylo :-). Vše mu krásně vyšlo, než se dostal k poslední fázi běhu, a to k napojení proudnice. Myslel si, že ji zapojil, odhodil, aby se mu lépe běželo a nenapojená hadice už ležela na zemi. Než se stihl vrátit a zapojit, naštvání (mohl to být krásný čas) a nechuť ho přemohla a doklusal do cíle v čase přes 24 sekund. Do druhého pokusu už neměl co ztratit, a tak vše risknul. Z překážek mu (oproti 1. pokusu) nevyšlo vůbec nic, jen napojení hadic bylo krásné a doběhl v čase, který se rovná jeho osobnímu rekordu - 18,59s. Spokojenost tak vládla, zřejmě do doby, než se ukázaly naše svěřenkyně. Shrnout se to dá do pár slov - zklamání, naštvanost, bezmoc. Tak nějak jsme se s Evkou cítily po našich stovkách. Já (Lenka) jsem v prvním pokusu, ani nevím jak, upustila hadici, která se napojuje na rozdělovač, než jsem se stihla vrátit, zvednout se země a napojit spojku, čas se překlenul na lehce přes 20 sekund. Po mně se připravovala Evka, která vše zvládla také dobře, než došlo na napojení proudnice na hadici a proběhnutí cílem. V tuto chvíli už, také jako Marek, zklamaná napojovala pomalu a došla do cíle - v čase přes 23 sekund. I my ženy jsme měly v družstvu jakýsi základ splněný, a i když ani jedna z nás nebyla rozhodně spokojena, do druhých pokusů jsme se vydaly takzvaně na risk. Strany - časy - se obrátily a já svůj pokus nedokončila. Ač mi překážky vyšly lépe, než v prvním pokuse, své hadice jsem nestihla urovnat v rukách a než jsem doběhla k rozdělovači, už se mi třásly ruce. Když jsem pak ani napotřetí nezapojila, rozhodla jsem se nedokončit - čas by nebyl vůbec lepší, takže cenu už to nemělo. Evka se naopak vylepšila. Doběhla s časem také něco málo přes 20 sekund, ale ani v tomto případě nebyla spokojena.

Na nás teď už jen zbývala štafeta 4x100 metrů s překážkami. Nejdříve jsme mohli vidět Evku, která běžela poslední úsek, přenos hasicího přístroje. Jako druhá ženská štafeta měly holky zajistit čas, aby 1. mohla vše risknout a bojovat o postup. Svůj úsek zvládla Evka pěkně a stejně jako zbytek holek zabojovaly. Čas nestačil na 1. příčku, ovšem základ to byl velmi slušný. Než se ale předvedla první štafeta holek, vystřídal se na dráze i Marek. Ten stejně jako Eva, běžel poslední svěřený úsek. Než vše došlo k němu, byl lehce nervózní. Když však Víťa (další půjčený závodník z SDH Svinov) odpojoval proudnici a chystal se mu předat, už mu nezbylo nic, než jen myslet na sebe a svůj PHP. Hadice, za kterou si jej nadzvedl do výšky mu však v běhu uklouzla, a  tak si jej musel ještě nadhodit. Ztráta sil se snad ale nepoznala, stejně jako práce navíc. Položení na určenou podložku bylo perfektní a běh do cíle také. Na startu jsem od nás zbývala už jen já. Abychom byly klidnější (jako tým) před poslední disciplinou, vše jsme riskovaly. Svůj první úsek jsem však dobře vůbec nezvládla. Okno, které jsem měla přeskočit nebylo rozhodně zvládnuté, ale snažila jsem se to dohnat ještě v běhu. Další chyby ve štafetě pro nás sice znamenaly čas lepší o 3 sekundy (67s), ovšem stačilo to jen na druhé místo - opět.

Po štafetách holky neměly co ztratit a šly do PÚ naplno. První čas byl horší, než druhý, ale i ten nakonec stačil na 2. místo. Po součtu umístění jsme se umístily za Pustou Polomí na 2. místě. Muži taktéž po všech disciplinách neměli důvod taktizovat. První útok byl s pěkným 24s časem, ve druhém jim praskla hadice, takže nedokončili. Celkově jim patřilo 4. místo

Celkově za všechny 3 účastníky našeho sboru snad mohu říci, že to byla další nádherná zkušenost, ať už dobrá či zlá. Všichni jsme si užili tento den a budeme na něj (teď, po všech zklamáních) vzpomínat jen v dobrém. Snad, pokud zase bude taková příležitost, si nás jednou vyberou a my budeme velmi rádi reprezentovat Ostravu i za jiný sbor. A doufáme, že nikdo z domácího sboru (Michálkovice) nelitoval, že jsme s vámi mohli být. Ještě jednou velké díky!!!

fotografie od Barušky Janírkové (SDH Michálkovice)